Realitní kalamita: Jak jsme přišli o peníze a skoro o rozum.

Dnes vám povyprávím příběh, který vás buď rozesměje, nebo alespoň trochu rozčílí. Vše se událo v roce 2009. S manželem jsme si řekli: „Pojďme prodat náš barák v Šaraticích a koupit si kousek země, kde si postavíme vysněnou dřevěnou roubenku!“ To znělo jako skvělý plán. Tak jsme se vydali na dobrodružství, začínající výběrem správného pozemku.

No a tady začíná film, který bychom si snad radši ani nepustili. Objevili jsme v inzerátu úžasný kousek země v Rebešovicích. Mělo to být 315 m2 za 1,2 milionu korun. Což bylo fajn, ale pak se objevil první drobný problém. Stavební parcela ještě nebyla zaměřena, zatím to byla zahrada. Po zaměření dle nového geometrického plánu se pozemek najednou smrskl na 280 m2, a to za stejnou cenu. To už začínalo být podezřelé!

Ale to nejhorší teprve mělo přijít. Podepsali jsme smlouvu, že 200 tisíc korun zálohy pošleme na účet prodávajícím, manželům Moravcovým a další milion by měla poslat banka do advokátní úschovy do konce března. Pokud se to nestane, tahle záloha se měla stát pokutou. A to se také stalo! V polovině března jsme věděli, že se to nestihne, snažili jsme se to ještě zachránit, volali do realitky SDK, posílali e-maily, smsky, ale paní Assad se tvářila, že neexistuje.

Až přišel 27. březen a my se ji konečně dovolali. Ona nám slíbila, že vypracuje dodatek ke smlouvě s posunutím termínu do konce dubna, a my ho můžeme 31. března podepsat. Co se stalo 31. března? My jsme šli s radostí podepsat dodatek, ale Moravcovi nedorazili. Přesto jsme jej podepsali, a paní Assad nám slíbila, že ho odveze manželům Moravcovým dopodepsat.

A tady to začalo být vážně divné. Moravcovi si v mezičase našli kupce, kteří chtěli koupit jejich dům i ten „náš“ pozemek. A co udělali? Jednoduše nepodepsali dodatek a pěkně si nechali 200 tisíc jako pokutu za to, že banka nestihla poslat milion do úschovy. A my? My jsme přišli nejen o 200 tisíc, ale taky jsme museli zaplatit realitce provizi 72 tisíc korun za nic. Tomu říkám zážitek!

Není nic lepšího, než osobní zkušenost. Za pár měsíců jsem se stala realitní makléřkou. Nikdy jsem kupujícím nedovolila, aby poslali jakékoliv peníze na účet přímo prodávajícím. To za prvé. A za druhé, termíny ve smlouvách nastavuji vždy o měsíc až dva delší. Pro jistotu a klidný spánek.